Stálá expozice BRAUNOVA SOCHA LOUTKOU v Kuksu představuje soubor unikátních vyřezávaných marionet Jiřího Nachlingera, inspirovaných barokními sochami M. B. Brauna

Braunova socha loutkou

Sporckovy Lázně Kuks byly, jsou a budou Theatrum. Divadlem světa, přírody a umění i divadlem na divadle. Již v roce 1697 lázeňské hosty bavil kočovný loutkář Johann Christoph Neumann s marionetou „Polizinello“, neapolským Pulcinellou, předchůdcem německého Kasperle a českého Kašpárka. Comoedien-Haus v Kuksu byl od roku 1702 svědkem činoherních představení německých profesionálních hereckých společností jako zdroj zábavy a poučení pro lázeňské hosty od nemocných poddaných až po vysokou evropskou šlechtu. Příliš vážná německá hauptakce se tu setkávala s italskou komedií dell´arte, doprovázená pantomimou a akrobacií. Italští prohnaní sluhové vstoupili jako komický Hanswurst i do představení Geisslers Hofcomoedianten či Defrainovy společnosti s „Henrico Rademinem, Comico“, který dopsal Atalantu přímo v Kuksu 10. července 1724. A právě na konci léta téhož roku přijela do Kuksu i Peruzzi-Denziova operní společnost z Benátek, kterou A. Vivaldi zásoboval pěvci. Vznešené a vážné versus lidové a komické vyvrcholilo v A. Bioniho kukské opeře pod širým nebem Orlando furioso s komickým intermezzem Serpillo e Melissa (15. srpna 1724) a v básnickém překladu Sporckova dvorního básníka G. B. Hanckeho.

Tak skoro každý den, a zadarmo to je, se hostům pro plezír divadlo zahraje.
Však chlípné neřesti a nectné pohoršení je zcela zrušeno a povoleno není. Zde ukazuje se,

jak podvod mistra skosí a ctnost jak nakonec palmu vítězství nosí.

G. B. Hancke (1722)

Dnešní Comoedien-Haus je na východní straně kukské osy po 300 letech (2002) opět bijícím srdcem festivalu THEATRUM KUKS a domovskou scénou souboru Geisslers Hofcomoedianten. V roce 2008 vytvořil Jiří Nachlinger pro připravované absolventské představení režiséra Petra Haška nadživotní sochu-loutku ďábelského notáře podle Braunovy předlohy Fitzli-Putzliho, který už léta v Comoedien-Hausu v Kuksu „bydlí“. Odtud byl už jen krůček k oslovení řezbáře, sochaře a scénografa k vytvoření celého braunovského souboru velkých marionet – Anděla žalostné smrti, Statečnosti, Naděje, Spravedlnosti, Moudrosti, Cudnosti, Obžerství, Zoufalství, Davida, Herkomana, Fitzli-Putzliho, kukských trpaslíků Natana Hirschla (pražského židovstva Primas a hebrejského zákona aprobovaný mistr-loutkář), Nicolo Cantabelly (savojský ras), ale také Krista, Sporcka a Brauna… I po rekonstrukčních pracích na památkově chráněném objektu pod vinohradem zůstává Comoedien-Haus i nadále divadlem, ale stal se zároveň Galerií loutek Jiřího Nachlingera s expozicí Braunova socha loutkou s celkem 50 autorskými díly podle Braunových sochařských předloh. Divadelní park s expozicí těchto loutek a s divadelním barokním vozem Carro Commediale je součástí nového rozměru Kuksu a vzdává hold barokní kukské sochařské a loutkářské tradici z konce 17. a 1. třetiny 18. století. Je originálním propojením a vyvrcholením dosavadních badatelských, památkářských, uměleckých i poutnických návratů do jedinečné perly baroka – Kuksu, jak pro domácí tak pro zahraniční návštěvníky od dětí po prarodiče. Galerie loutek Nachlingerových loutek podle Brauna přímo rozvíjí patronát UNESCO (2016) nad českou loutkářskou tradicí včetně pravidelných loutkových představení.

Je-li loutka oživlým dřevem a barokní socha zkamenělým hereckým gestem,
proč by nemohla ožít Braunova socha jako marioneta? A kde jinde než v Kuksu?

S. Bohadlo (2018)

Jiří Nachlinger (1981)

Řezbář a loutkářský technolog, pokračovatel čtvrté generace řezbářů ze šumavské samoty. Zakladatelem rodinné tradice byl pradědeček Josef Jungbauer (1888). Jiří Nachlinger prožil dětství v Prachaticích, kde se vyučil řezbářství v dílně svého otce Jiřího (1958) a dědečka Jana (*1930). Absolvoval ve světě unikátní obor Řezbářství
a tvarování dřeva na SUPŠ v Praze, poté pokračoval na Akademii múzických umění, obor Scénografie loutkového a alternativního divadla, pod vedením Josefa Krofty a Pavla Kalfuse. Jeho diplomová práce barokní divadelní skulptura Fitzli-Putzli – ho propojila s barokním Kuksem, F. A. Šporkem a především s muzikologem Stanislavem Bohadlem, zakladatelem festivalu Theatrum Kuks. Pro kukskou Galerii loutek v Comoedien-Hausu vytváří další udivující objekty. Kromě divadelní scénografie se také zabývá filmovou animací (např. spolupráce s AT Studiem na realizaci seriálu Les Temps de Fondation nebo s A. Pachnerem na vzniku animovaného autorského filmu Jeden král měl koně, 2011). Je autorem dřevěné stavebnice Perfo pro rozvoj manuální zručnosti, fantazie a hravosti, určené nejen dětem. Spolu s otcem Jiřím Nachlingerem se věnuje barokní řezbě v rodinné dílně v Nebahovech u Prachatic.

Lenka Jaklová


Divadelní park s expozicí loutek v Kuksu byl pořízen za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky
z programu Ministerstva pro místní rozvoj.

Tvorba loutek byla financována Královéhradeckým krajem